ترجمۀ معنایی: راهبرد غالب در ترجمۀ التفات در سه ترجمۀ انگلیسی قرآن

نویسندگان

چکیده

این جستار، برگردان «التفات» و انواع آن را در سه ترجمۀ انگلیسی قرآن بررسی کرده و ترجمۀ معنایی را راهبرد غالب برگردان انواع التفات معرفی می‌کند. همۀ بحث این است که التفات در مقام ویژگی بلاغی گفتمان شفاهی قرآن، ممکن است در فرایند ترجمه با چالش‌هایی روبرو باشد. التفات انواع مختلف دارد که تغییر در ضمایر پربسامدترین نوع التفات در قرآن محسوب می‌شود. برای ارائۀ توصیفی تحلیلی از وضعیت برگردان انواع التفات، ابتدا چارچوب نظری بحث که همان معرفی شیوه‌های ترجمه باشد، معرفی و نظریه‌های اصلی به ویژه دو شیوۀ پیشنهادی نیومارک (1988a) یعنی شیوۀ معنایی و ارتباطی  و طیف‌بندی آنها معرفی می‌شود. آنگاه، به گردآوری دادگان اشاره می‌شود که بررسی چهار نمونه از آیات منتخب واجد التفات از سوره‌های مختلف خواهد بود. این نمونه آیات از سه ترجمۀ انگلیسی قرآن انتخاب و تحلیل می‌شوند: یوسف‌علی، (1934)، پیکتال (1930)، و آربری (1955). بررسی دقیق نمونه آیات و مطابقت با اصل آیات نشان می‌دهد که هر سه مترجم به سبب حفظ وفاداری به متن اصلی، کوشیده‌اند از شیوۀ ترجمۀ معنایی و طیف‌بندی آن به مثابه راهبرد غالب در ترجمۀ انواع التفات استفاده کنند. استفاده مترجمان از این شیوه می‌تواند از یک سو، مبین اهمیت متن اصلی و از دیگر سو، مبین ایدئولوژی و جانبداری مترجمان محسوب شود.

کلمات راهنما:

قرآن, ترجمه انگلیسی, شیوه معنایی, راهبرد, التفات

بیوگرافی نویسنده

ابوالفضل حری، دانشگاه اراک

استادیار گروه زبان و ادبیات انگلیسی، دانشکده ادبیات و زبان‌ها، دانشگاه اراک، اراک، ایران؛

مراجع

حری، ابوالفضل (1390). بررسي شگرد قرآني التفات در پرتو ساختار اطلاعات گفتمان». ادبيات تطبيقي تربيت مدرس (جستارهای زبانی). د. 2، ش. 4 (پیاپی 8)صص.17-39.

دهخدا، علي اكبر (1377). لغت نامه. زير نظر دكتر محمد معين و دكتر سيد جعفر شهيدي. تهران: دانشگاه تهران (موسسة لغت نامة دهخدا).

حاجی خانی، علی و مونا امانی پور (1393). فن التفات و بررسی آن در برخی ترجمه‌های معاصر فارسی قرآن کریم. دوفصلنامه مطالعات قرآن و حدیث، دوره 1، ش. 2، صص. 25-56.

رادمرد، عبداله و هما رحمانی (1391). کاربرد التفات در بافت کلام الهی. فصلنامه مبین، دورۀ سوم، ش. هشتم، تابستان 1391، صص. 80-112

سجودی، فرزان و نادره ساداتسرکی (1393). گونه شناسی صنعت التفات در قرآن مجید با توجه به مولفه‌های گفته پردازی. جستارهای زبانی، دورۀ 5، ش. 1 (پیاپی 17)، صص. 297-310.

Abdel Haleem. M. A. S. (1992). "Grammatical Shift For The Rhetorical Purposes: Iltifât And Related Features in the Qur'ân". Bulletin of the School of Oriental and African Studies, 1992, Volume LV, pp. 407-432.

Abdel-Haleem, M. (2004/2008) The Quran: A New Translation. London: Oxford, OUP.

Abdul-Raof, H. (2001). Quran Translation: Discourse, Texture and Exegesis. In Richmond: Curzon

Abdul-Raof, H. (2004). The Qur‘an: Limits of translatability. In S. Faiq (Ed.), Cultural encounters in translation from Arabic (pp. 91–106). Clevedon, UK: Multilingual Matters Ltd.

Al Farisi, Zika (2014). Speech act of iltifat and its Indonesian translation problems. Indonesian Journal of Applied Linguistics, Vol. 4 No. 2, January 2015, pp. 78-90.

Al-Badani, N., N. Mat, I. Zainudin and A. Aladdin, (2014A). The implicature of reference switching (Iltifat) from second person to third person in the translation of Surat Al-Baqarah. Arab World English Journal. Special Issue on Translation, (3): 75-87.

Al-Badani, N., N. Mat, I. Zainudin and A. Aladdin (2014b). Reference switching (Iltifat) in Arabic and its translation into English: an intertextual analysis. International Journal of Asian Social Science, 2014, 4(6): 791-805.

Ali, A. Yusuf. (1934/1982). Preface. The Holy Qur’an: Translation and Commentary. By Ali. Jeddah,Arabia: Dar Al-Qiblah 1982. xvi pp.

Arberry, Arthur J. (1955). The koran Interpreted. London: George Allen & Unwin. xiii + 674 pp.

Baker, M. (1992). In other words: A course book on translation. London: Routledge

El-Zeiny, Iman (2011). Criteria for the translation and assessment of Qur’anic metaphor: A contrastive analytic approach. Babel 57: 3 (2011), 247–268.

Hatim, B. and Mason, I. (1990). Discourse and the Translator. London: Longman.

Khalifa, Mohammad (1983). The Sublime Quran and Orientalism. Longman. Chap. 5, pp.64-79

Kidwai, A. (1987) Translating the Untranslatable: a Survey of English Translations of the Quran. The Muslim World Book Review, 7 (4), pp. 66-71.

Mohammed, Khaleel. ( 2005). “Assessing English Translations of the Qur’an”. Middle East Quarterly. Vol.12 (2), p.59(13).

Mustapha, H. (2001). Qur‘an (Koran) translation. In M. Baker (Ed.), Routledge Encyclopedia of Translation Studies (pp. 200–204). London and NewYork: Routledge.

Newmark. P. (1988). A textbook of translation. London: Prentice Hall.

Newmark, P. (1988b). Approaches to Translation. Hertfordshire: Prentice Hall.

Nida, E. (1964) Toward A Science Of Translating: with Special Reference To Principles And Procedures Involved In Bible Translating. Leiden: E. J. Brill.

Pickthall, M. (1930/1969). The Meaning of the Glorious Qur’an: An Explanatory Translation. London: George Allen & Unwin Ltd.

Pym, A. (2010). Exploring translation studies. London & New York: Routledge

Snell-Hornby, M. (1995). Translation Studies: an Integrated Approach. Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins Publishing Company.

چاپ‌شده

2019-08-30

ارجاع به مقاله

حری ا. (2019). ترجمۀ معنایی: راهبرد غالب در ترجمۀ التفات در سه ترجمۀ انگلیسی قرآن. فصلنامه مطالعات ترجمه ایران, 17(66), 7–22. Retrieved از https://journal.translationstudies.ir/ts/article/view/693

شماره

نوع مقاله

مقاله علمی-پژوهشی